Magdalena Pakosta, protestantka z Čech podává zprávu o svém útěku v 17. století...
On pravil, že není tak, nýbrž že on to na mně zná, že já z Čech ucházím. Já jsem se přiznala, že ano a že chci do Gerlachsheimu jíti, nebo tam již svého muže mám... Já jsem mu všecko pověděla, jak se mnou až posavad šlo. On řekl: „Pojďte za mnou, já vám ukáži cestu k Chrastavě.“ Tak mě vyvedl hezký kus za město a ukázal mi, kudy mám jíti. Ale přišla potom brzy veliká mha a potom také déšť se sněhem, já jsem si mátla cestu a bloudila jsem až do noci… Mezitím jsem přišla až k jedné hospodě, ale tam jsem slyšela muziku a velký hluk, obávala jsem se tam vjíti. Bylo tu několik hranic dříví, myslila jsem mezi tím dřívím noclehovat, ale poněvadž tam lidi z té hospody chodili, tak jsem musela zase dále jíti. Pak jsem přišla k jedné stodole a našla jsem jedno prkno odtržené, tak jsem já tou dírou tam vlezla. Bylo tam několik šitů slámy. Počala jsem si stláti, myslíce, že budu pěkné odpočinutí míti.
Maddalena Pakosta – 1703
Zdroj: Archiv české vesnice. A IV.1 České životopisy obce Rixdorf z let 1760-1769 (překlad LL 1 číslo 88).
