Magdalena Pakosta, protestantka z Čech podává zprávu o svém útěku v 17. století...
Ale po malé chvíli přišli pro tu slámu a já jsem sotva odtud utekla. Tu jsem zase zmerkovala jiné stavení, když jsem k němu přišla, byl to povětrný mlýn. Já jsem pod něj vešla. Tam na mě nepršelo, ale to tuze třeštělo a velký vítr vál a já jsem byla všecka promoklá a zimou přemořená, tak jsem tu nemohla býti. Pak jsem šla do toho lesa, který jsem tu blízko viděla, trefila jsem na jednu skálu, která velmi příkrá byla, tak jsem se pod ní přichránila. A když byl den... ten déšť a mha přece jednostejně trvala. Já jsem ten celý den zase bloudila... Potom jsem potkala jednoho českého člověka a já jsem ho prosila, aby mě na pravou cestu uvedl, ale on chtěl, abych mu zaplatila. Já že nemám čím: On mi nechtěl věřiti, nýbrž, že když mu nechci zaplatit, že mi nepoví, a tak šel pryč.
Maddalena Pakosta – 1703
Zdroj: Archiv české vesnice. A IV.1 České životopisy obce Rixdorf z let 1760-1769 (překlad LL 1 číslo 88).
